Celý rok slibujeme klukům moře, respektive oni o něj neustále žadoní. Výletů za sebou máme mnoho, ale málo kdy se podaří utrhnout od povinností na tak dlouho, aby stálo za to vyrazit na několikahodinovou cestu k moři. Ještě k tomu nás samotné to stále víc táhne k horám. Bílých Vánoc jsme se vloni zase nedočkali, abychom si užili zimní atmosféru, spíš přišlo jaro. Jestli někam vyjedeme nebo ne jsme odkládali na poslední chvíli a po Tropical Islands jsme už dlouho pokukovali. Na jejich stránkách najdete zvýhodněné rodinné vstupné, které při platbě online vychází podobně jako celodenní vstup do Aquapalace Praha.
Chtěli jsme si užít celý den na tropickém ostrově naplno a tak naše cesta začala o den dříve v odpoledních hodinách. Cestu jsme si rozdělili zastávkou v Praze, prošli jsme přeplněné centrum zahalené do vánoční výzdoby a vydali se na další část cesty.
Kilometry ubíhaly, dálnice vedoucí téměř k cíli byla sice uspávající, ale aspoň to utíkalo.
Na místo jsme dojeli v pozdních nočních hodinách a začali zjišťovat možnosti parkování. Vzhledem k tomu, že se jedná o bývalý hangár postavený za účelem parkování vzducholodě, která nakonec nebyla postavena, jsou i obslužné plochy kolem bohaté. Nejspíš by šlo přespat hned z kraje rozlehlého areálu „na divoko“. S vědomím, že je v místě i kemp, rozjeli jsme se prozkoumat další možnosti. Kemp jsme našli, ale před Silvestrem byl plně obsazen. Blíž ke vchodu do vodního světa byl už zajímavě vypadající stellplatz, kde se dalo za 5€ do automatu zaparkovat mezi dalšími nadšenci. Je tu opravdu spousta místa i pro přívěsy. K naší smůle jsme po kapsách oněch 5€ nedali dohromady a tak nám na recepci poradili, ať přespíme na hlavním parkovišti, kde je klasický parkovací automat se závorou, parkovné ve stejné ceně jako ve stellplatzu platí 24 hodin a lze jej při výjezdu uhradit kartou.
O půl deváté ráno, jsme už capkali vstříc novým zážitkům a porovnávání představ s realitou. Čekal jsem rozlehlé prostory, kde nedohlédnu konce. Že to tak nebude, jsem už částečně pochopil při večerním příjezdu. Uvnitř jsme byli ten den jedni z prvních, možná i prázdné bazény v nás tak nejprve vzbuzovali spíš rozporuplné pocity, umocněné ještě tím, že většina restaurací je do určité hodiny uzavřena pro veřejnost a slouží pouze pro ubytované hosty ke snídani. Mohli jsme si ale celý areál v klidu projít a prohlédnout.
S přibývajícím návštěvníky se atmosféra stále zlepšovala. Křik dovádějících dětí na tobogánech a radostné hrabání v písku na pláži našich kluků, kdy ztratili absolutně pojem o čase, pak celý zážitek naplnil pozitivními vzpomínkami. A my si tak můžeme Tropical Islands odškrtnout na naší mapě cílů. Až kluci povyrostou, určitě se ještě alespoň jednou, ideálně na nějaké delší cestě, zastavíme na chvíli užít tropů 🙂 (voda i vzduch v celém hangáru byla příjemně hřejivá).
