Minulý víkend jsme měli uskutečnit rodinnou návštěvu na západě Čech. Tak proč si neudělat cestu cílem a tak jsme vyjeli obytňákem. Naše první zastávka byla Zastávka Nižbor. Restaurace provozována Tomášem Hanákem, který je tu skutečně aktivním restauratérem, který vede rodinný podnik navzdory všem přítěžím, které podnikání v tomto oboru jsou kladeny. Nicméně posezení zde, kde genius loci je silný a mnohými architekty oceňovaný, je veskrze příjemné a občerstvení je výtečné. Dali jsme si čtyři jídla a všechna nás nadchla mě ovšem buřty na pivě úplně nejvíc. Proto mohu jenom doporučit.
V Nižboru dále stojí za návštěvu místní zámek, na který je vyhlídka přímo z restauračního zařízení. Zde najdete nejen výhled na údolí Berounky a celou obec, ale také interaktivní výstavu o keltské minulosti, neboť v blízkosti Nižboru bylo keltské oppidum Stradonice. Jeho návštěvou si můžete udělat malebnou půldenní vycházku okolím.
celkový pohled na kemp od vody
Dále naše trasa pokračovala do kempu Branov. Bývala zde více nebo spíše méně obydlená louka s kadibudkou. Nadšení a zápal provozovatelů změnilo toto místo v ráj klidu, míru a rybářů. Naše děti nejvíc ocenily kamarádství s místním bobrem a koupání u splavu. Odkaz Oty Pavla je zde všudypřítomný. Kemp je přímo u vody a vede k němu asi dvousetmetrová šotolinová příjezdová cesta přímo z vesnice. Vybavenost kempu je rok od roku lepší a to i pro obytné vozy a karavany. Wi-fi zde ovšem nenajdete ani nyní a nejspíš ani v budoucnu. Člověk tu je obstojně občerstven vstřícným personálem. Dále tu najdete sprchu, postupně modernizované sociálky, připojení k elektřině, možnost rybolovu… Výletů po okolí je samozřejmě hned několik a pokud si k ruce vezmete knihy Smrt krásných srnců nebo Jak jsem potkal ryby, tak si procházku k Rozvědčíkovi nebo přívozu pana Proška jistě užijete. Kemp je určen těm, kdo se vyhýbají přelidněným „sídlištím“ a k relaxaci potřebují klid a pomalu plynoucí řeku i čas.
občerstvení